Historie

Nejstarší a jedno z největších vědeckovýzkumných pracovišť v oboru stavebnictví

Českého vysokého učení technického v Praze

Vědomí, že další rozvoj v hospodárném použití staviv a stavebních konstrukcí není nadále možný bez jejich soustavného výzkumu a zkoušení (jakož i kontroly), vedlo v r. 1912 Františka Kloknera, tehdy čtyřicetiletého mimořádného profesora, k vypracování návrhu na založení ústavu při České technice v Praze, který by se zabýval výzkumem a zkoušením stavebních hmot a konstrukcí. Tento návrh předložil profesorskému sboru Vysoké školy technické pro bývalé Ministerstvo kultury a vyučování ve Vídni. Návrh byl vřele podporován hlavně prof. Velflíkem a prof. Šolínem, následně schválen a postoupen do Vídně. Neochota rakousko – uherských úřadů a světová válka 1914 – 1918 realizaci tohoto návrhu odsunula až do nové Československé republiky.

V roce 1919 byl obnovený návrh na založení výzkumného ústavu podán na Ministerstvo školství a národní osvěty a na základě zdůvodnění, že takový ústav je pro rozvoj československého stavebnictví i školství nezbytně nutný, byl schválen.

Horší byla otázka vhodných prostor pro nový výzkumný ústav. Stará budova techniky na Karlově náměstí nevyhovovala ani normálním školním požadavkům, natož pak pro prostorově náročný výzkumný ústav. Situace se vyřešila stavbou dosud nepoužívaného dřevěného pavilónu o půdorysu 41 x 12 m z tábora válečných uprchlíků v Chocni, který věnovalo Ministerstvo národní obrany a jenž byl postaven na dvoře hlavní budovy České techniky. O toto skromné přístřeší se však ústav musel dělit s Ústavem mechanické technologie a s Výzkumnou a zkušební stanicí k mechanickému zkoušení kovů i konstrukčních součástí, takže se od počátku pracovalo ve stísněných prostorách. V tomto dřevěném pavilónu bylo v létě roku 1921 instalováno první zkušební zařízení a v září 1921 zahájil Výzkumný ústav hmot a konstrukcí stavebních činnost. Rychlý a netušený rozvoj ústavu však brzy ukázal nedostatečnost dřevěného pavilónu. Proto byly ústavu přiděleny další, a to sklepní a přízemní místnosti hlavní budovy techniky, kde byly umístěny cementářská, betonářská a kamenická laboratoř, později též chemická a mechanická a truhlářská dílna. Přes nákladné radikální zákroky a opravy, jež se v té době prováděly dvakrát, se dřevěný pavilón v roce 1933 téměř zřítil, poněvadž konstrukce byla napadena dřevomorkou. Protože pro stroje nebylo jiné místo, byl velký sál se zkušebními stroji provizorně zabezpečen, zatímco ostatní pracovní prostory se přesunuly do okolních budov techniky. V té době se již stavěla nová budova Českého vysokého učení technického v Dejvicích.

Výzkumný a zkušební ústav předložil již v roce 1926 návrh na samostatnou budovu, tak aby svým volným okolím poskytovala jak možnost dalšího rozvoje s rostoucími velmi různorodými požadavky na výzkum a rozvoj stavebních hmot a konstrukcí, tak i dostatečné volné pracovní prostory na otevřených dvorech. Tento návrh, jehož správnost potvrdil vývoj stavebního výzkumu v dalších 20 letech, nebyl však přijat s poukazem, že nové prostory pro výzkumný ústav jsou zajištěny v nové budově techniky.

Z tohoto rozhodnutí vyplynula spolupráce ústavu s projektantem nové budovy techniky, a to jak v celkovém rozvržení přidělených prostor, tak i detailně propracovaném umístění zkušebních strojů a pracoven. Tím se podařilo vybudovat na svoji dobu jeden z největších výzkumných ústavů v Evropě.

Výzkumný a zkušební ústav hmot a konstrukcí stavebních měl jako součást ČVUT čtyři hlavní úkoly: vzdělávací, výchovný, vědecký a zkušební.

Zaměření ústavu bylo určeno jeho jednacím řádem: Výzkum a zkoušení ve všech oborech mechanicko – technického výzkumu stavebních konstrukcí nebo jejich součástí, stavebních výrobků a staviv.

Organizační forma ústavu se vyvíjela teprve s postupujícími zkušenostmi, vybavením ústavu, počtem zaměstnanců a rozsahem prováděných prací. Pracovní obor, stejně jako počet zaměstnanců, se postupně rozšiřoval a prohluboval se vzrůstajícími požadavky stavební praxe.

V současnosti se Kloknerův ústav zabývá nejen výzkumnými úlohami stavebního oboru, ale i některými specializacemi strojního a chemického inženýrství a energetiky. Hlavním úkolem je vědecká a výzkumná činnost, která je úzce svázána s činnosti vzdělávací. Ústav podporuje aktivity v odborně komerční oblasti národní a mezinárodní standardizace. Ve většině uvedených činností má výlučné a nezastupitelné postavení v rámci ČVUT v Praze i v rámci celé České republiky.

Ústav má čtyři odborná oddělení, akreditovanou laboratoř a od r. 1986 soudněznalecké pracoviště v oboru stavebnictví pro diagnostiku, analýzu poruch a zkoušky betonových, ocelových, dřevěných a zděných objektů a jejich částí.

Výsledky dosažené v posledním období prokazují výsadní postavení ústavu jak v rámci ČR, tak i ve světě zejména v oblastech: teorie spolehlivosti stavebních soustav, diagnostiky, monitorování a hodnocení konstrukcí, mechaniky kompozitních materiálů, vývoje a ověřování nových technologií betonu a nových stavebních materiálů, degradace železobetonových a zděných konstrukcí vlivem vnějšího prostředí a způsobů jejich sanace, navrhování moderních konstrukcí, seizmického a větrného inženýrství.

Mechanické zkušebny ústavu jsou vybaveny řadou zkušebních zařízení propojitelných s měřicí ústřednou či přenosným PC. Aby byl ústav schopný plnit jak vědecko – výzkumné, tak i expertní zakázky, byly uvolněny nemalé prostředky na unikátní přístroje.

Důležitý je podíl Kloknerova ústavu na rozvoji mezinárodní spolupráce ve výzkumu i standardizaci. Ústav je řídicím pracovištěm pro účast České republiky v řadě mezinárodních institucí, v dalších aktivně působí.

Mezi významné aktivity ústavu je možno řadit expertní činnost, a to jak pro subjekty v České republice, tak i pro zahraniční zákazníky. V rámci této činnosti provedou pracovníci Kloknerová ústavu více než 500 odborných posudků a expertiz ročně. K významným akcím patří např. mechanické zkoušky keramických, skleněných a plastových izolátorů (pro firmy NGK Japonsko, IAC Malajsie, PCI Rakousko, SEFAG Švýcarsko, CERAM Rakousko, Francie a Slovensko), zkoušky prvků a celých výseků speciální ozdobné mříže pro objekt Louis Vuitton v Paříži (fa Sipral), kontrolní mechanické zkoušky vyřezaných prvků z betonu panelů Spirol (pro fu Goldbeck Prefabeton SRN), zkoušky betonových trub průměru DN 600 – 800 mm (pro fu EUROBETON Maba Rakousko), pasportizace objektů zasažených novou výstavbou trasy metra, měření vibrací základu turbogenerátoru TG1 v teplárně v Kralupech nad Vltavou, absorbérů odsíření v elektrárně Dětmarovice, základů komínu v teplárně Vřesová, v areálu nemocnice Motol v Praze, stavebně technické průzkumy v objektu zastupitelského úřadu v USA a Japonsku, chladících věží a komínů v provozovnách ČEZ a státních hmotných rezerv, bunkrové stavby ve Vřesové, kasáren Slaný, havarijních vyhnívacích nádrží ČOV v Praze – Tróji, stanic metra (Florenc, Vltavská a řada dalších), statické zatěžovací zkoušky silničních a železničních mostů (pro Metrostav a.s., SSŽ a.s., SMP Construction a.s., Skanska a.s., Bogl a Krýsl k.s.).

Kloknerův ústav bytostně srostl se stavebnictvím a chce mu i nadále být všestranně k užitku a v rámci své kmenové vysoké školy chce dávat své zkušenosti a výsledky vědeckého bádání mladým generacím stavebních inženýrů, aby je přenesly do stavební praxe. Vychovává doktorandy ve dvou oborech: nauka o nekovových materiálech a stavebních hmotách a teorie konstrukcí.

Ředitelé ústavu

1921 – 1939  F. Klokner

1940 – 1960  B. Hacar (1953 vznik ČSAV)

1961 – 1963  A. Myslivec (1963 rozdělení ústav)

1963 – 1967  J. Mudra

1967 – 1968  J. Ducháček

1968 – 1970  J. Klimeš

1971 – 1974  M. Holler

1974 – 1985  J. Feigerle

1986 – 1990  J. Pechar

1990 -1997  P. Novák

1997 – 2010  T. Klečka

2010 –         J. Kolísko