Zápisky z MŠ: Realizace praxe, hodnocení a evaluace

13. ledna 2023 se konal další z řady seminářů pro mentory, ředitele a učitele mateřských škol a dalších předškolních institucí, které zajišťují pedagogické praxe. Seminář “Realizace praxe, hodnocení a evaluace“ se konal opět v knihovně základní školy na Hanspaulce v Praze 6. Lektorkami semináře byly zkušená pedagožka a vedoucí praxí ze Střední odborné školy pedagogické a Vyšší odborné školy pedagogické Mgr. Dana Vlková a vedoucí učitelka a mentorka z mateřské školy Kohoutek z Prahy 6 – Mgr. Světluše Pimperová.

Po krátkém představení lektorů P. Martinovská z Magistrátu hl. m. Prahy představila projekt IKAP 2, díky kterému se seminář mohl uskutečnit. Tento seminář vznikl z požadavků zjištěných screeningovým šetřením na třiceti mateřských školách a dalších institucí, které zajišťují předškolní vzdělávání v Praze, které poskytují praxe žákům a studentům pedagogických škol.  Problematika hodnocení úrovně a kvality praktikantů je jedním z dlouhodobě aktuálních témat, která jsou stále velmi diskutovaná.

Vyplývá to jak z rozdílného přístupu k evaluaci u vzdělavatelských škol, tak i z různých forem a způsobů hodnocení mentorů v předškolních zařízeních. Jedním z cílů projektu IKAP 2 v návaznosti na jednotlivé semináře je vytvoření Metodiky, která by byla mentorům při hodnocení studentů oporou.

aÚvodem se účastnice semináře představily ostatním pomocí stručných odpovědí na seznamovací techniky s kresbou, kde byly položeny otázky: Co ráda dělám, O čem ráda mluvím? Co ráda poslouchám? Na co často myslím? Na co se ráda dívám? Tato technika je také důležitou možností navození příjemné atmosféry, umožňuje sdílení některých společných zážitků, postojů.

Po úvodní části byly seminaristé rozděleni do pracovních skupin, ve kterých společně zformulovali a zapsali na velké papíry svoje odpovědi na otázku: Co by určitě nemělo chybět v každodenní zpětné vazbě, kterou poskytujeme praktikantovi?

Mezi odpověďmi se objevovaly například tyto postřehy:

1. Dát nejprve slovo praktikantovi – nechat jej vyjádřit první osobní pocity z průběhu praxe, tedy jakési první “ Echo „– Jak se mi dnes dařilo?
2. Důležitá je reflexe při prácai s chybou a to jak z pohledu praktikanta, tak i mentora.
3. Všímat si posunu nebo změn v chování dětí – (čeho si všiml praktikant – jak a v čem se děti posunuly).
4. Kladení otevřených otázek, které povede ke kritickému myšlení praktikanta (co se mi dařilo? /co příliš ne? Proč asi?).
5. Předvídání možných rizik – je si jich praktikant vědom a dodržel je?
6. Vnímání času – dodržel praktikant určenou dobu na činnost?
7. Zvládl praktikant dobře organizaci činnosti?
8. Dodržel praktikant svoje plány (co měl v přípravě)? Ano /Ne – pokud ne, proč?
9. Je patrný v práci praktikanta pokrok? V čem, jak se to projevilo?

Hodnocení práce praktikanta je možné sledovat z různých úhlů – hodnotí jej vysílající škola, dále mentor v MŠ nebo DDM, ale praktikanta mohou hodnotit i jeho spolužáci případně hodnotí sám sebe. Důležitou zpětnou vazbu mu poskytují i děti svými projevy (radost, zájem… nebo naopak nezájem).

Na semináři jsme diskutovali různé formy písemného hodnocení:

• Hodnocení od vysílající školy, které má obvykle formu hodnotícího formuláře. Ten většinou praktikant přinese při příchodu na praxi a na závěr praxe jej mentor vyplní. Formulář slouží mimo jiné i pro klasifikaci praktikanta, a proto někdy bývají paní učitelky „velmi vlídné“ a hodnotí více pozitivně, než je realita.
• Sledování, hodnocení a případně krátké záznamy, které si dělá učitel/ka (mentorka) v průběhu “výstupu“ praktikanta. Ty jsou následně využívány při „rozboru“.  Forma a způsob tohoto hodnocení je naprosto volný. Někde zazní věta typu „dneska se ti to povedlo, bylo to docela dobrý…“, někde se mentorky detailně věnují naplnění všech cílů nebo dalších kategorií z přípravy. Zazněl zajímavý příklad – psát si krátké poznámky přímo do přípravy praktikanta.
• Hodnocení praktikanta může mít i podobu jeho vlastní sebereflexe po praxi.

Seminář se věnoval vše těmto možnostem, účastníci diskutovali nad jejich přínosy i možnými riziky.

Několik možných forem záznamů závěrečného hodnocení dostali účastníci pro inspiraci.

Stěžejním tématem setkání ale bylo zejména, jak si zaznamenávat průběh denní praxe praktikanta (případně i několika praktikantů, pokud mají společnou praxi v jedné třídě) a jak ji jednoduše, ale strukturovaně hodnotit. Měla by umožnit, aby se stala základem pro kvalitní každodenní rozbor praxe a zároveň vedla ke sledování posunu kvality práce praktikanta.

Na tomto tématu seminaristé pracovali ve skupinách, kde se zamýšleli nad způsobem hodnocení jednotlivých organizačních částí dne (ranní hry, ranní cvičení, režimové aktivity, pobyt venku, řízené aktivity,  ..)

K jednotlivým činnostem seminaristé formulovali, co je podle nich optimální stav kompetencí, ke kterému by praktikant měl směřovat, na co se nejvíce zaměřit a co sledovat.

Některé formulace se opakovaly, bylo je možné zobecnit pro celý průběh dne (kvalitní komunikační dovednosti), jiné se týkaly jednotlivých etap dne.

Následně se velmi živě debatovalo o způsobu hodnocení – zda je vhodnější vycházet z pozitivních formulací a hodnotit „známkovací“ škálou nebo hodnotit bodově (např. 1-10) či barevnou škálou v rozmezí od ideálního stavu k nevyhovujícímu stavu. Možností je skutečně mnoho. Každý způsob má své příznivce i odpůrce a samozřejmě i svá pozitiva i negativa.

Výsledkem společné práce bude návrh materiálu, který mentorky mohou u praktikantů použít. Po ověření v praxi se stane jednou z příloh připravované Sjednocené metodiky praxí.

Odpoledne lektorky sdíleli seminaristům video s ukázkou výstupu studenta v mateřské škole. Mentoři si tak mohli prakticky vyzkoušet, jak by hodnotili studenta na praxi. Vzájemně se pak doplňovali či si vyjasňovali způsoby hodnocení, tak, aby bylo dostatečně konstruktivní, výstižné a smysluplné. Velmi důležitá je forma, jak je praktikantovi zpětná vazba podávána, aby jej motivovala ke zlepšení práce.

Přínosné bylo i shrnutí základních poznatků CO JE POZOROVÁNÍ, JAKÉ JSOU JEHO PRINCIPY A K ČEMU SLOUŽÍ, které formou prezentace v PP připravila Mgr. Světla Pimperová.

Celý seminář byl velmi prakticky zaměřen. Budoucí či již stálí mentoři při něm měli možnost se seznámit a vyzkoušet si různé modely hodnocení studentů na praxi. Mohli společně sdílet své zkušenosti a vzájemně je konzultovat s vedoucími praxí (tutory) ze vzdělavatelských škol. Jejich postřehy, nápady a další zajímavé podněty budou následně zapracovány do již zmíněné metodiky k vedení praxí.

Autor: Ivana Mrklasová a Hana Nádvorníková