BLOG: Chcete si v Praze založit školu? Hledejte prostory

Hlavní překážkou k založení soukromé školy v Praze dnes není bariéra administrativní, ani politická, ale zcela obyčejný nedostatek volných prostor.

Jednou z pozitivních věcí českého vzdělávacího systému určitě je možnost zřízení nové školy soukromou osobou. Nechci se tu pouštět do rozsáhlého zkoumání komparativních výhod a nevýhod soukromého versus veřejného školství, k tomu tento text není určen. Pochopitelně, soukromé školy mají svá známá negativa. Mohou si je dovolit jen žáci z dobře zabezpečených rodin, což může vést k prohlubování sociálních rozdílů a příležitostí už od útlého věku. Paradoxně přitom i soukromé školy stále získávají peníze z veřejného rozpočtu, což ukrajuje z balíku peněz, které by jinak dostaly školy veřejné. Alternativní metody výuky někdy nemusí vést k cílům, kterých jako společnost chceme vzděláním dosáhnout. Státní dozor nad těmito školami také není tak dokonalý jako nad školami veřejnými a když se nějaká škola ukáže jako zcela nekvalitní, čistě pro-ziskový projekt nezodpovědného zřizovatele, je velmi obtížné a zdlouhavé ji zrušit.

Mohu ale říci, že s mnoha soukromými školami všech úrovní, mateřskými, základními, středními i vyššími, máme v Praze velmi dobré zkušenosti. Přinášejí do systému alternativní didaktické a manažerské metody, na které veřejné školy nemusí mít kapacity, uspokojují poptávku po specifických vzdělávacích potřebách, aktivně stimulují vzdělávací trh a přináší do školství další finance, což je v Česku potřeba zdaleka nejvíce.

V Praze se proto snažíme povolovat co nejvíce soukromých škol, jejichž zřizovatelé přišli s uceleným programem vzdělávání a nápady, jak školství v hlavním městě posunout dál. Zelenou jsme dali i školám, které úplně nezapadly do platného Dlouhodobého záměru vzdělávání hlavního města; záměr psala a schvalovala ještě minulá politická reprezentace, se kterou se v našich vzdělávacích vizích často rozcházíme. Naštěstí pro nás a hlavně pro samotné zřizovatele byla naše stanoviska a snaha o rozvoj soukromého školství pozitivně reflektována i ministerstvem školství, které drtivou většinu žadatelů zapsalo do rejstříku a umožnilo jim tak začít s přípravou na nový školní rok.

Zdaleka největším problémem pro soukromé, ale vlastně i veřejné školy v Praze, je nalézt prostory vhodné pro výuku. V současné době nalezneme v hlavním městě několik kvalitních starších i novějších škol, které jsou doslova “na ulici” nebo jim taková situace hrozí. Na Praze 5 potřebují navýšit kapacity základního školství, a proto výpověď dostala již zavedená konzervatoř a gymnázium Taneční centrum Praha. Ze stejných důvodů plánuje udělat takový krok i Praha 7 a, ač nerada, ukončit nájemní smlouvu Přírodní škole, osmiletému gymnáziu s 25letou tradicí.

Magistrát i radnice mnoha městských částí se soukromým zřizovatelům snaží aktivně pomáhat při hledání nových prostor. Je to ale obtížné. Žijeme v době, kdy je v Praze nedostatek nejen bytů, ale i dalších nemovitostí, včetně školních budov. Kapacity těch stávajících jsou plně využité – v některých případech se o stejnou budovu například dělí základní škola se střední a se ZUŠkou a musí podle toho sestavovat rozvrhy svých tříd. Mnoho pražských ředitelů je v této oblasti dnes schopno doslova kouzlit a některé učebny tak jsou v plném provozu od sedmi ráno do devíti večer a k tomu i o víkendech. To se pochopitelně projeví na vyšších nákladech na údržbu, které takové učebny vyžadují; ale s tím jsou už školy, i s naší finanční pomocí, schopny se popasovat.

Pokud tedy chcete otevřít v Praze novou kvalitní soukromou školu, budeme jen rádi. Až si ale přijdete pro naše stanovisko, mějte už v hlavě, prosím, představu o místu, kde budete školu provozovat. Není větší škoda, než vymyslet pro žáky inovativní vzdělávací program, ale zapomenout při tom na to, že ti žáci zároveň potřebují vhodné prostory pro učení.

O blogu

České školství se může pyšnit dlouhou tradicí plnou zajímavých jmen, ale jeho současný stav není ideální. V mezinárodních srovnáních zaostáváme ve většině ukazatelů. Jako klíčový se ukazuje nedostatek financí, které do českého vzdělávání tečou; jen navýšit náklady pro kvalitativní změnu ale nestačí. Je třeba, abychom se jako společnost shodli na tom, jaké má mít naše školství cíle, jakou strukturu a které nástroje má používat. Tento blog chce představit nápady a možnosti rozvoje českého vzdělávání a být jedním ze zdrojů informací a argumentů pro celospolečenskou debatu.

Já se jmenuji Vítek Šimral a už více než 2 roky mám tu čest být radním pro oblast školství hlavního města Prahy. Pocházím z učitelské rodiny, proto můžu sledovat české školství zevnitř vlastně od narození. Myslím, že jsme dnes dál, než jsme byli třeba před 20 lety. Zároveň ale věřím v ohromný potenciál, který v našem vzdělávání ještě dříme; můžeme jej probudit, když si jako společnost řekneme, že to stojí za to a že do radikální kvalitativní změny českých škol jdeme!

Převzato z Blogu – Jak dál se školstvím