Nejoblíbenějším učitelem v anketě Zlatý Ámos se stal Dominik Simon
Titul Zlatý Ámos pro nejoblíbenějšího učitele v Česku dnes získal Dominik Simon ze Základní školy An...
Číst článekHlavní překážkou k založení soukromé školy v Praze dnes není bariéra administrativní, ani politická, ale zcela obyčejný nedostatek volných prostor.
Jednou z pozitivních věcí českého vzdělávacího systému určitě je možnost zřízení nové školy soukromou osobou. Nechci se tu pouštět do rozsáhlého zkoumání komparativních výhod a nevýhod soukromého versus veřejného školství, k tomu tento text není určen. Pochopitelně, soukromé školy mají svá známá negativa. Mohou si je dovolit jen žáci z dobře zabezpečených rodin, což může vést k prohlubování sociálních rozdílů a příležitostí už od útlého věku. Paradoxně přitom i soukromé školy stále získávají peníze z veřejného rozpočtu, což ukrajuje z balíku peněz, které by jinak dostaly školy veřejné. Alternativní metody výuky někdy nemusí vést k cílům, kterých jako společnost chceme vzděláním dosáhnout. Státní dozor nad těmito školami také není tak dokonalý jako nad školami veřejnými a když se nějaká škola ukáže jako zcela nekvalitní, čistě pro-ziskový projekt nezodpovědného zřizovatele, je velmi obtížné a zdlouhavé ji zrušit.
Mohu ale říci, že s mnoha soukromými školami všech úrovní, mateřskými, základními, středními i vyššími, máme v Praze velmi dobré zkušenosti. Přinášejí do systému alternativní didaktické a manažerské metody, na které veřejné školy nemusí mít kapacity, uspokojují poptávku po specifických vzdělávacích potřebách, aktivně stimulují vzdělávací trh a přináší do školství další finance, což je v Česku potřeba zdaleka nejvíce.
V Praze se proto snažíme povolovat co nejvíce soukromých škol, jejichž zřizovatelé přišli s uceleným programem vzdělávání a nápady, jak školství v hlavním městě posunout dál. Zelenou jsme dali i školám, které úplně nezapadly do platného Dlouhodobého záměru vzdělávání hlavního města; záměr psala a schvalovala ještě minulá politická reprezentace, se kterou se v našich vzdělávacích vizích často rozcházíme. Naštěstí pro nás a hlavně pro samotné zřizovatele byla naše stanoviska a snaha o rozvoj soukromého školství pozitivně reflektována i ministerstvem školství, které drtivou většinu žadatelů zapsalo do rejstříku a umožnilo jim tak začít s přípravou na nový školní rok.
Zdaleka největším problémem pro soukromé, ale vlastně i veřejné školy v Praze, je nalézt prostory vhodné pro výuku. V současné době nalezneme v hlavním městě několik kvalitních starších i novějších škol, které jsou doslova “na ulici” nebo jim taková situace hrozí. Na Praze 5 potřebují navýšit kapacity základního školství, a proto výpověď dostala již zavedená konzervatoř a gymnázium Taneční centrum Praha. Ze stejných důvodů plánuje udělat takový krok i Praha 7 a, ač nerada, ukončit nájemní smlouvu Přírodní škole, osmiletému gymnáziu s 25letou tradicí.
Magistrát i radnice mnoha městských částí se soukromým zřizovatelům snaží aktivně pomáhat při hledání nových prostor. Je to ale obtížné. Žijeme v době, kdy je v Praze nedostatek nejen bytů, ale i dalších nemovitostí, včetně školních budov. Kapacity těch stávajících jsou plně využité – v některých případech se o stejnou budovu například dělí základní škola se střední a se ZUŠkou a musí podle toho sestavovat rozvrhy svých tříd. Mnoho pražských ředitelů je v této oblasti dnes schopno doslova kouzlit a některé učebny tak jsou v plném provozu od sedmi ráno do devíti večer a k tomu i o víkendech. To se pochopitelně projeví na vyšších nákladech na údržbu, které takové učebny vyžadují; ale s tím jsou už školy, i s naší finanční pomocí, schopny se popasovat.
Pokud tedy chcete otevřít v Praze novou kvalitní soukromou školu, budeme jen rádi. Až si ale přijdete pro naše stanovisko, mějte už v hlavě, prosím, představu o místu, kde budete školu provozovat. Není větší škoda, než vymyslet pro žáky inovativní vzdělávací program, ale zapomenout při tom na to, že ti žáci zároveň potřebují vhodné prostory pro učení.
České školství se může pyšnit dlouhou tradicí plnou zajímavých jmen, ale jeho současný stav není ideální. V mezinárodních srovnáních zaostáváme ve většině ukazatelů. Jako klíčový se ukazuje nedostatek financí, které do českého vzdělávání tečou; jen navýšit náklady pro kvalitativní změnu ale nestačí. Je třeba, abychom se jako společnost shodli na tom, jaké má mít naše školství cíle, jakou strukturu a které nástroje má používat. Tento blog chce představit nápady a možnosti rozvoje českého vzdělávání a být jedním ze zdrojů informací a argumentů pro celospolečenskou debatu.
Já se jmenuji Vítek Šimral a už více než 2 roky mám tu čest být radním pro oblast školství hlavního města Prahy. Pocházím z učitelské rodiny, proto můžu sledovat české školství zevnitř vlastně od narození. Myslím, že jsme dnes dál, než jsme byli třeba před 20 lety. Zároveň ale věřím v ohromný potenciál, který v našem vzdělávání ještě dříme; můžeme jej probudit, když si jako společnost řekneme, že to stojí za to a že do radikální kvalitativní změny českých škol jdeme!
Převzato z Blogu – Jak dál se školstvím
Komentáře k článku (0)
Napsat komentář