EDUin: Učitelům by pomohlo naučit se pracovat se zpětnou vazbou, shodují se metodičky Člověka v tísni

Koronavirová krize a její dopady na psychické zdraví dětí a mladých lidí, distanční vzdělávání, ukrajinští uprchlíci, děti z rodin ohrožených chudobou, se speciálními vzdělávacími potřebami, nadané děti a mnohé další, které potřebují podporu při vzdělávání. To je realita dnešních škol. O tom, jak podpořit učitele, aby tuto situaci zvládli, si povídala redakce EDUin.cz s Adélou Lábusovou a Alexandrou Petrů z Člověka v tísni, které se dlouhodobě věnují metodické podpoře učitelů, asistentů pedagoga a dalších pracovníků ve školství.

Podpora učitelů a asistentů pedagoga je vaším tématem už řadu let, v poslední době se věnujete třeba supervizi. Ta je obvyklá spíše v oblasti sociálních služeb, v čem může být užitečná pro učitele?

Alexandra Petrů (AP): V českém prostředí se setkávám s tím, že se v oblasti školství bere supervize negativně jako dohled, kvůli tomu mají někdy učitelé obavy něco sdílet a mluvit o tom, co je v rámci praxe potkává. Supervize je ale něco, co pomáhá řešit věci, které běžně zažíváte v praxi, ale jste na ně sám. Vytváří prostor potkat se nad problémy společně s někým dalším, který se na to může podívat z jiné perspektivy. Dbá se na bezpečí účastníků. Nic z toho, co se tam probírá, by se nemělo šířit dál, samozřejmě kromě informací, na kterých se všechny strany shodly, že je budou sdílet.

Adéla Lábusová (AL): Supervize je jeden z nejlepších nástrojů pro efektivní reakci na aktuální podmínky a zároveň je to základní předpoklad profesního růstu. Možná to nemusí být nutně supervize, ale třeba i mentoring nebo jiná forma vedení zpětné vazby. Jakákoliv forma zpětné vazby je užitečná služba. Je zvláštní, že není samozřejmé, aby učitel, který je dennodenně s dětmi a má tak náročnou práci, neměl možnost ji jednou za čas reflektovat a s někým sdílet.

Celý rozhovor najdete ZDE.