Zápisky z MŠ: Jak na problémového praktikanta?

V rámci projektu iKAP2, který směřuje ke zlepšení kvality odborných praxí budoucích předškolních pedagogů, proběhl i další, v pořadí již 6 seminář pro mentory, s tématem „Komunikace s problematickými žáky/studenty.“

Semináře se kromě mentorek z mateřských škol zapojených do projektu, zúčastnili i další pedagogové, kterým bylo toto téma blízké. Setkání proběhlo 13. února na obvyklém místě, tj. v knihovně Základní školy Hanspaulka, v Praze 6.  

Seminář vedly dvě zkušené lektorky Mgr. Markéta Simandlová, která vede odborné praxe žáků střední školy na VOŠ a SOŠ pedagogické v Praze 6, Evropské a Mgr. Pavla Benešová, ředitelka mateřské školy ČTYŘLÍSTEK – Mezi školami z Prahy 5, která rovněž vyučuje základy školského managementu na výše uvedené škole. Obě mají mnoho zkušeností s vedením praxí, setkání s různými praktikanty a jejich přístupy k práci.

Základním cílem semináře bylo prostřednictvím sdílení problémových situací nabídnout mentorkám různé varianty možných řešení. V rámci workshopu jsme pak společně hledali rizikové momenty v průběhu praxe i individuální možnosti vzájemného vyladění mentorky a praktikanta na praxi, tedy soulad jejich vzájemného očekávání.

Základními tématy, kterými se seminář zabýval byly zejména otázky:

• Jak si udržet motivaci k vedení žáků/studentů na praxi?
• Jak se nenechat odradit nezájmem některých žáků/ studentů?
• Pozorovací schopnost pedagoga
• Efektivní komunikace s žáky a studenty
• Práce s problematickými žáky a studenty

Jak seminář probíhal

Po krátkém představení účastníků následovala první reflexe. Jakou mám zkušenost s problémovým praktikantem? Jak jsem ji prožívala, co mi pomohlo s jejím zvládnutím?

Následně se účastníci semináře ve skupinkách zamýšleli nad otázkami:

Kdo je to vlastně problémový praktikant? Co dělá, nebo naopak nedělá?

Svoje názory pak prezentovali formou vizualizace – zapisovali je na obrys lidské figury.
Které odpovědi zaznívaly nejčastěji?

• Nedodržuje dohodnutý čas (chodí pozdě, nebo bez omluvy nepřijde vůbec)
• Nevhodný přístup k dětem, špatný vzor pro děti
• Nezájem o práci (oznámení typu: na praxi musím, ale stejně tuhle práci dělat nechci)
• Neschopnost přijmout radu mentora
• Přehnané sebevědomí (všechno umím, nic se nemusím učit..)
• Nepřipravenost na práci s dětmi (nemá přípravu, pomůcky ..)
• Výrazně jiné hodnoty, než jsou předávány dětem v MŠ
• Chybí mu pro práci předpoklady

Potom jsme zkusili utřídit, co z těchto problémů je pro mentorky stěžejní a co je pro ně ještě přijatelné. Výsledek byl zajímavý – nejvíce přítomným vadilo, pokud praktikant opravdu nemá o práci zájem a dává to najevo i svým chováním k dětem. Pokud ale pracuje s dětmi s chutí a práce se mu daří, byly by mentorky ochotné tolerovat i menší nedostatky (pozdní příchod, nenapsanou přípravu…).

Jak by naopak měl vypadat ideální praktikant?  Opět formou vizualizace účastníci zaznamenávali svoje názory:

• Mít rád děti, umět si s nimi hrát
• Být spolehlivý, empatický, vnímavý
• Být veselý a optimistický
• Mít dobré nápady, přinášet iniciativu
• Dokázat komunikovat s dětmi i dospělými
• Mít chuť se učit

Jak tedy reagovat, když se praktikant dlouhodoběji projevuje jako problémový?

Jedním z možných řešení je využití jednoduchého algoritmu řešení problému, který lektorky prezentovaly na příkladu „nesvítí lampička“. Ten ukazuje, jak postupovat tedy krok po kroku, eliminovat možné důvody problému a postupně se dobrat řešení.

Účastníci si pak vyzkoušeli tuto metodu k řešení konkrétního problému ze své praxe mentorky.

Například problém „praktikant nenosí přípravy“ – důvod spočíval v tom, že si nebyl jistý, jak je správně napsat. Pomoc mentorky spočívala v nabídce – „první přípravu ti pomohu napsat já, další s tebou upravím a pak už budeš pracovat samostatně“. Pokud ale nadále problémy přetrvávají, je potřebné se obrátit na vyučujícího praxe z vysílající školy a včas je řešit.

Zazněla ale i otázka, kde je přiměřená hranice mezi nabízenou pomocí mentora a kde již je třeba nechat zodpovědnost (včetně případných důsledků) na praktikantovi.

Důležitým tématem byla i problematika efektivní komunikace s problémovým praktikantem. Je to důležitá dovednost mentora, umění sdělit praktikantovi vlastní výhrady k jeho práci, ale nedostat se zároveň do vzájemného konfliktu, který by nic nevyřešil. Vhodné je zejména používat místo hodnocení (obvykle negativního) popisný jazyk. Tedy například „viděla jsem, že… , překvapilo mne, když…“. I tady však mentor musí být autentický, měl by vyjádřit i svoje pocity, včetně těch negativních a říci i případná očekávání. Například „hodně mne rozladilo, když jsme s vámi dnes počítali na naší akci a vy jste bez omluvy nepřišla…“ Bylo to zklamání pro mne i pro děti. Opravdu bych potřebovala, aby platilo, na čem se domluvíme…Máme na sebe kontakty, tak je třeba případné změny nahlásit co nejdříve, abych s nimi počítala…“

Sdělit praktikantovi negativní postřeh k jeho práci je možné i metodou Pozitivum – Kritika – Pozitivum. Tedy nejprve říci pozitivní zjištěni (např. cvičení s těmi novými pomůckami od vás děti dnes moc bavilo), pak říci svoje výhrady, (jen ty cviky byly hůř vysvětlené a předvedené, některé děti je nezvládly) a na závěr zase něco pozitivního (ale při dalším opakování už to půjde určitě lépe).

Smyslem setkání tedy nebylo najít „kouzelné tlačítko“, po kterém již bude vše fungovat, ale specifikovat situace, které ještě může zvládnout mentorka (například rozhovorem s praktikantem) a odlišit je od těch, ve kterých je již vhodné se s obtížemi obrátit na vzdělavatele.

Při celém setkání byla používána velmi zajímavá prezentace a vizualizace jednotlivých problémů, která sloužila účastníkům k lepší orientaci i zapamatování důležitých poznatků.

Setkání opět probíhalo ve velmi otevřené a sdílné atmosféře a přítomní účastníci je hodnotili velmi pozitivně. Pro další vedení praxe je považují za inspirující a obohacující.

Autor: Mgr. Hana Nádvorníková, metodička projektu