Máme za sebou další seminář tentokrát na téma „Náměty na vědomou práci s předsudky a stereotypy v mateřských školách“ pod vedením lektorek Mgr. Pavly Benešové (ředitelka MŠ Čtyřlístek v Praze 2 ) a Mgr. Dany Vlkové (pedagog a vedoucí praxí z SOŠ a VOŠ v Praze 6, Evropská 33).

Své zážitky ze semináře sdílela jedna z účastnic Mgr. Alena Havlíčková z MŠ U Uranie v Praze 7. Účastníci z řad pedagogů z mateřských škol se společně s paní lektorkami setkali v prostorách knihovny v základní škole Hanspaulka v Praze 6. Po krátkém úvodu se seminaristé seznámili dnešním s programem a s projektem iKAP 2, který celý cyklus seminářů pro mentory zaštiťuje.

Již přivítání lektorek bylo velmi milé, netradiční úvodní organizace v kruhu s čepičkami zvířátek navodila příjemnou přátelskou atmosféru, díky níž se všichni ocitli tak trochu v dětských letech.

Každý si vybral svou čepičku a tu si nasadil na hlavu. Situace to byla skutečně trochu komická, zvláště pro ty, kteří se trochu opozdili a vešli do knihovny ve chvíli, kdy zde na místo pedagogů sledujících přednášejícího, uviděli kruh dospělých osob s dětskými čepičkami – hlavami zvířat. Tato aktivita měla svůj důležitý význam. Každý si následně mohl sám uvědomit, proč si vybral čepici daného zvířete. Ostatním se představil a již zde byly odkryty předsudky – streotypy skrývající se při charakteristice jednotlivých zvířat. To vše velmi pěkně navázalo na sdílení vlastních zkušeností a zážitků z práce či z osobního života. To vše směřující k předsudkům i stereotypům kolem nás. Na základě sdílení vlastních zkušeností došlo k zvědomění důležitosti vzoru a prosocionálního chování pedagoga a dalších zůčastněných ve výchovně vzdělávacím procesu.

Následně lektorky sdělily, jak se k danému tématu dostaly:

při svém setkávání se studenty ze zahraničí

při setkávání s rodiči /zákonnými zástupci dětí s odlišným mateřským jazykem a samozřejmě i jejich dětí v mateřské škole

Téma předsudků se ukázalo jako aktuální pro každého seminaristu, z vzájemného sdílení bylo patrné, že každého určitým způsobem ovlivňují předsudky a stereotypy v životě.

Další zajímavá aktivita se týkala jednoduché otázky: “Jaké si myslíme, že jsou citróny?“ Po náhodných odpovědí seminaristů – shnilé, voňavé, kyselé, šťavnaté, drahé, bio, chemické… do rukou dostali opravdový citrón, který si sami vybrali ze společného košíku. Každý z účastníků semináře se měl seznámit se svým citrónem a vymyslet mu jméno a příběh. Náhle se ukázalo, že není citrón jako citron. Následně lektorka citrony sesbírala a vrátila do košíku. Vzápětí si opět každý měl najít právě ten svůj citron. Zajímavé bylo, že si skutečně každý ze seminaristů svůj citron s příběhem opravdu našel a nespletl si ho s jiným.

Tímto jednoduchým cvičením jsme seminaristé dozvěděli že:

pomocí procesu generalizace – konkrétního příběhu a pak zpětně poukázáni na tu danou změnu stereotypu, lze stereotyp narušit a přetvořit

jak se díky konkrétním zkušenostem ruší předchozí stereotypní představa

že každý jsme skutečně jiný a každý jsme originál

Další cvičení, které si lektorky připravily, byla ukázka fotografie starého muže. Každý měl volně asociovat, svou představu a charakteristiku starého muže, pouze na základě této fotografie. Toto cvičení vedlo k ukázce rozdílného pohledu na stejný obrázek, který se měnil ruku v ruce s věkem a osobními zkušenostmi seminaristů.

Lektorky po zajímavých aktivitách představily také organizace, které se aktivně v České zemi zabývají předsudky: organizace Meta – pracující a využívající metodu Persona dolls – panenky s příběhem, pracující s videi zaměřenými na různá sociální témata. Dále In IUSTITIA. o.p.s. – pracující s obětmi násilí a předsudků, pomocí sociálních terénních pracovníků, právníků a dalších dobrovolníků, kteří těmto obětem pomáhají.

Na závěr semináře čekal na účastníky zajímavý příběh: Karlinchen – ukázka příběhu dětské postavy v ději bez zvuku. Následně seminaristé měli popsat o čem příběh je a co hlavní postava prožívá a proč? Po sdílení svých názorů, lektorky pustily k příběhu původní zvuk, tak aby si všichni mohli skutečně porovnat svou představu se reálným příběhem. Tato aktivita vedla k zajímavému rozhovoru na různá sociální témata a pohledu na ně z různých úhlů.

Seminář zabývající se předsudky a stereotypy, byl skutečně velmi zajímavý, podnětný a smysluplný, a to zvláště pro všechny pedagogy. Z poslední aktivity bych zmínila otázku malé dívenky: Kdo je to přítel? Jako odpověď zaznělo: „Přítel je ten, kdo se stará!“ Bylo by skutečně velmi přínosné, kdyby každý pedagog byl nejen vzdělavatel a průvodce, ale i přítel se srdcem na správném místě. Tedy ten, komu na druhém záleží a stará se o něj s láskou.