Čeština‎English

Zápisky z MŠ: Výtvarné a tvořivé činnosti v předškolním vzdělávání

BLOG - Mateřské školy 6.10.2022 Ivana Mrklasová Archivovaný článek

Zápisky z MŠ: Výtvarné a tvořivé činnosti v předškolním vzdělávání

V rámci projektu IKAP 2 se konal další workshop zaměřený na tvorbu akčních plánů. Konal se 21. 9. 2022 v prostorách Hospodářské komory v Praze 1 na Kafkově náměstí. Workshopu se zúčastnilo zhruba 15 zástupců z předškolních zařízení (mateřských škol, předškolních klubů při DDM, přípravných tříd při ZŠ), kteří jsou zapojeni v projektu IKAP 2. Tito mentoři, učitelé i ředitelé předškolních zařízení se pokusili vytvořit, za pomoci svých garantů akční plán pro dané zařízení, který má vést ke zkvalitnění pedagogické praxe studentů oborů předškolní pedagogiky.

V rámci diskusí nad akčními plány se často do pléna dostávají různá témata, která jsou pro předškolní pedagogy tradičně aktuální, anebo je to pro ně přímo žhavé téma. Jedním z takových tradičních aktuálních témat jsou i výtvarné a tvořivé činnosti v mateřských školách.  Dalo by se říci, že jde o činnosti, které nemohou být v současnosti ničím zvláště zajímavé, ale opak je pravdou. Se stále ubývající manuální zručností dětí, rostoucích počtech dětí s poruchami pozornosti a zároveň prohlubující se vizualizací společnosti jde skutečně o žhavou problematiku.

Žijeme v době, která je vizuální, obrazová, zkratkovitá, plná symbolů, piktogramů, barev, náznaků, rozdílných pohledů na svět a především, je typická svým těkavým a zrychleným tempem. Jak se toto vše odráží ve vnímání předškolních dětí a v práci s nimi, a především jak je výtvarnými činnostmi zaujmout a rozvíjet, jsme se s kolegyní Mgr. Alenou Havlíčkovou (předškolní pedagog s 11letou praxí), pokusily nastínit v následujícím zamyšlení.

Výtvarná výchova v mateřské škole má své nezastupitelné místo ve výchovně vzdělávacím procesu. Prostřednictvím jejích rozmanitých činností může u dětí docházet k rozvoji některých dílčích výstupů z daných oblastí RVP PV. Velký přínos výtvarných činností v předškolním věku vnímáme v tom, že dítě má možnost se setkávat s různými vlastnostmi výtvarných materiálů (vodové barvy, temperové barvy, pastelky, voskové pastely, suché pastely, křídy, tuše, různé druhy papírů, látek) a to skrze samotnou hru a vlastním experimentováním.

Právě samotná tvorba dětí, je rozvíjí ve více oblastech a učí je poznávat své vlastní pocity zážitkem při výtvarné činnosti.  Díky vzniklým nahodilým obrazům lze u dětí podporovat dětskou fantazii a představivost, dále verbalizovat – rozvíjet slovní zásobu, schopnost sebevyjádření, popisovat, vyprávět, sdílet (např. osobní zkušenost s daným materiálem). Prostřednictvím společného slovního hodnocení dětských prací se děti seznamují s odlišným ztvárněním stejného tématu a jsou u nich dány základy k pestrosti pohledů na věc, potažmo na celý svět. Mají možnost vidět a ocenit odlišný způsob ztvárnění a výtvarného vyjádření. Děti se tak postupně učí vnímat rozličnou individuální tvorbu v úzkém kontextu se skutečným uměním.

Předškolní období je zvláště vhodné pro nezaujaté vnímání tvorby bez předsudků a šablon.  Je to období hravého poznávání materiálů a jejich vlastností. Pomocí vlastních rukou a prstů se dítě zajímá a „patlá se“ v rozličných hmotách, osahává si různé materiály a techniky, a to vše přirozenou formou hry.  Dítě zaujatě zkoumá vlastnosti materiálů (co udělá temperová barva, když ji rozetřu, když se smíchá s jinou barvou, s lepidlem…). Postupně se dítě zdokonaluje v práci s materiálem, který se pak nebojí využívat při svém výtvarném projevu. Posouvá se tak přirozeně od objevování a experimentování s materiály až k samotnému výtvarnému vyjádření skrze materiály a techniky, které mu nejvíce vyhovují.

Úkolem předškolního pedagoga je především umožnit dítěti seznamovat se a experimentovat s materiály a výtvarným náčiním. Právě v mateřské škole je ten správný čas, prostor a ze strany dítěte dostatek chuti poznávat a zkoušet vše nové. Děti v předškolním věku mají skutečně neutuchající chuť se upatlat, umazat, šťourat, škrábat, lepit, trhat, stříhat, motat, “blemcat“, rýt či foukat nebo tiskat co je právě po ruce.  Snažíme u dětí podporovat, cestu vlastního hledání řešení problémů a nevzdávat to. Připravujeme a seznamujeme děti, díky podnětnému prostředí k vyhledávání různých variací při zpracování určitého problému.

Tvořivé myšlení je nezbytné rozvíjet již od začátku docházky dětí v mateřské škole. Jako pedagogové si ceníme, že máme možnost připravit pro děti prostředí, které jim dá více podnětů k rozvíjení tvořivého myšlení. Podporujeme děti v řešení problémů, hledání nových možností, uskutečňování nových výzev.

Když se to naučí prostřednictvím výtvarné výchovy budou snad schopné tuto vlastnost aplikovat i v reálném životě. Naučí se tak, že řešení nemusí být jen jedno, že i cesta k výsledku může být cíl a především, že každý jsme jiný, každý jinak vyjadřuje to, co cítí a vidí a přesto, že se to liší od našeho pojetí, nemusí to být špatné.  Učí se pracovat s chybou a nebrat ji jako své selhání, ale výzvu k něčemu novému, možná i lepšímu, než se zpočátku zdálo.

Děti se spontánně radují z toho, když pomocí výtvarných možností mohou vyjádřit své emoce – vztek, smutek, radost, lásku, obavy či skutečný strach. Ve své tvorbě se nebojí zachytit, co je skutečně zajímá, baví, ale i vážně trápí nebo se toho bojí. Děti dokáží používat naprosto spontánně různé zkratky či symboly. Díky výtvarné tvorbě si znovu prožívají své zážitky, ale i kooperují ve dvojicích či skupině dalších dětí, učí se tak trpělivosti a ohleduplnosti k druhým.  Prostřednictvím výtvarné výchovy tak dochází u dítěte k rozvoji sebevyjádření, radosti ze stopy, a především k rozvoji vnímání a tvořivosti.

Aby tyto cíle, mohly být skutečně naplněny, je nezbytné nezapomínat i na metodiku a dodržovat didaktická doporučení tolikrát zpracovaná mnoha odborníky. Jde vlastně o návrat a připomenutí si toho, co funguje a je skutečně dobré. Bohužel, v současném spěchu, možná i leností pedagoga a někdy i neznalosti problematiky a nekvalifikovanosti učitelů jde často o zjednodušení celé výtvarné výchovy pouze na kresbu pastelkou na papír, využívání šablon, omalovánek a stále stejných technik.

A tak si připomeňme, jak postupovat dle Komenského od nejjednoduššího ke složitému, od srozumitelného k abstraktnímu a co vše je v pestré nabídce výtvarné výchovy v předškolním věku. Zprostředkujme dětem dostatek zajímavých situací a zážitků pro obohacování jejich představ. Vytvořme jim prostor, dejme času a pomůcky ke všem podobám přetvářecích činností. Hledejme a využívejme tvořivých momentů, jejich navozování a hodnocení. To vše s nepřebernou nabídkou výtvarných technik

  • Kresbou např. pastelkami (výtvarná hra s linií, samotná volná kresba dětí), suchým pastelem, křídami (roztírání kresby suchých kresebných materiálů na různém povrchu), kresba tuší – (rozfoukávání tuše – kolorování)
  • Malbou: roztírání barevné skvrny – prstem, dřívkem, štětcem – samotná volná hra s barvami – míchání dvou barev základních – zapouštění barev do klovatiny /do vlhkého podkladu – kladení barev po celé ploše papíru (prsty, dlaněmi, houbičkami…), otiskování věcí, malování kulatým, plochým štětcem, kartáčkem na zuby
  • Modelací: válení válečku mezi dlaněmi, mezi dlaní a podložkou – samotná volná hra s modelínou – krouživý pohyb rukou při modelování koule mezi dlaněmi – vytahování detailů z hlíny – vtlačování koule – palců dovnitř – z koule placka – ohýbat okraje placky – uštipování, plácání, slepování, vytahování, vymodelování postav – -vytvoření hladké desky z modelíny a následné otiskování předmětů
  • Prací s papírem a dalšími materiály: mačkání a stlačování papíru – trhání většího kusu papíru – trhání proužků papíru, vytrhávání jednoduchých předkreslených tvarů (ovoce/zelenina) – seskupení a nalepování různých vystřihnutých či nalepených tvarů/obrazců z papíru – lepení – skládání papíru (čtverec na polovinu, vzniklý obdélník na polovinu). Další materiály: lámání a nalepování dřívek, vtlačování a pokládání na podložku, mačkání, stříhání a tvarování látek, kombinování různých přírodnin, práce s drátkem, bužírkou…atd.

Výtvarné techniky a činnosti vedou ke zdokonalování a dozrávání svalů ruky, k obratnosti  jemné motoriky, rozvíjí koordinaci oka a ruky, pravolevou orientaci – to vše tolik nezbytné k následnému psaní a čtení. Vedou dítě k správným pracovním návykům – schopnosti začít, tvořit, dokončit a uklidit svůj prostor. Předškolní pedagog má tak jedinečnou příležitost, ale zároveň i povinnost, umožnit dítěti si všechny tyto aktivity vyzkoušet, hovořit o nich, ukazovat je, srovnávat, hodnotit, kooperovat při nich, a především tak rozvíjet celou svou osobnost v rámci všech kompetencí obsažených v RVP pro předškolní vzdělávání.

 Tuto svou osobní zkušenost by měl pedagog následně i předávat studentům oborů předškolní pedagogiky, kteří k němu přichází na praxi. To vše tak, aby se jim dostala přirozeně pod kůži a v budoucnu mohli úspěšně navázat na dané standarty kvalitního předškolního vzdělávání v České republice.

Autorky: Ivana Mrklasová a Alena Havlíčková

Zobrazit články autora

Ivana Mrklasová

Sledovat
Sleduje: 2
X

Sledovat

E-mail: *
6.10.2022 Ivana Mrklasová Archivovaný článek
Zobrazit Skrýt

Komentáře k článku (2)

Napsat komentář
  1. Dobrý den,

    děkuji za článek. Zaujala mě část s pochopením individuality jednotlivých dětí, na základě srovnání s ostatními. Zajímalo by mě, jakým způsobem se dá tento fenomén dětem umožnit? Stačí pouze po dokončení aktivity dětem umožnit seznámení se s výtvory ostatních, nebo je ještě nějaká zajímavější metoda? Ještě jednou děkuji!

    1. Dobrý den, děkuji za otázku. S dětmi pravidelně po výtvarných činnostech bývá chvilka na reflexi. Prakticky probíhá tak, že si děti vzájemně prohlížejí své výtvory a komentují je. Často se ptají, co kdo a proč udělal tak, jak to je. Učitel by v tuto chvíli měl být jen „koordinátorem“ reflexe a podporovat pozitivní a otevřené hodnocení (všechna řešení jsou správná). Může děti ze začátku navést podpůrnými otázkami typu: „Proč asi Honzík použil modrou barvu? Co vidíte na obrázku zvláštního? Co udělala Maruška jinak než ostatní? Myslíte si, že to Pavlíka bavilo vytvářet? Proč?“ atd. Neměl by příliš zasahovat do komentářů dětí, měl by je nechat vzájemně diskutovat a „obhajovat“ své výtvory. Samostatné reflexe bývají schopny děti již kolem 4 roku, naprosto jistě pak předškoláci po 5 roce. Samozřejmě i toto je dovednost a je nezbytné ji od útlého věku „trénovat“. To, že jsou toho děti skutečně schopné pozná učitel třeba tak, když zaslechne rozhovor dítěte s rodičem v šatně, kde diskutují nad vystavenými výtvory a dítě zcela bez problémů obhajuje výtvory spolužáků a vysvětluje rodiči, proč to tak kamarád vytvořil. Hezký den, Ivana Mrklasová.

Napsat komentář